Mateří.douška

..." protože by to nějaký úvod zasloužilo."  Jak vy ze sebe dostáváte "přetlak"? Mám teď na mysli ten,  který vám působí  radost nebo starost.  Mě od útlého věku  uklidňovalo psaní. Tedy později bych to nazvala vlastní terapií , kde všechno z mého nitra, myšlenek, které mám v sobě dostávám ven pomocí psaní. Psávala jsem jako dítě dopisy. Psávala jsem jako teenager psaníčka. Psávala jsem jako pubertální teenagerka tajné deníky. Psávala jsem je i jako dospělá mladá žena začínající žít svůj vlastní život. Takových deníků mám popsáno několik a dobře jsem si je archivovala do krabice a uklidila tak, abych si v nich mohla číst v budoucnu zase jen já. Přestala jsem si psát deníky někdy ve 22letech a začala jsem psát sama sobě emaily a emaily taky svým spřízněným duším na druhém konci, kteří měli stejné potřeby a odepisovali stejně "plnotučně" zpátky.  Po narození prvního dítěte jsem začala psát deníky online mé dceři a občas mezi to ulevila i svému přetlaku v srd...

Je nádherný letní den. Slunce se střídá s převahou mraků a občas zvítězí déšť. Na horách se počasí střídá rychleji. To bylo, co jsem vždy jako malá slýchávala od rodiny. Tedy pochopitelně to předávám s obří jistotou dál. A taky již z vlastní zkušenosti mám možnost potvrdit, že je to pravda. Předpověď, kterou vždy shlídnu párkrát za den na svém mobilním telefonu, říká různé možnosti a tak je vždycky, tady na kopečku hodně příjemný, že je na jistoty internet krátký a že si počasí dělá co chce a dokonce nás i opakovaně mile překvapuje navzdory deštivým a chladným týdnům. Je tak krásně, že se chce i člověku žít :-) není to o úmorných vedrech a tak se můžeme projít lesem, čuchat báječné vůně přírody a jen tak být kolem dokola. A v tenhle nádherný letní den má můj táta narozeniny a můj zesnulý děda si vybral, o pár let dříve,  den před jeho narozeninami k opuštění zemské tíže. Poslední měsíce a možná i roky vypadal, že si vybrala jeho duše opuštění mnohem dřív a jen tělesná schránka se l...

S láskou věnováno našemu domovu. Pofukuje vlahý větřík. Druhý den počasí připomíná blížící se léto. Druhý večer budu zalévat naší vodou ze studně. A po třetí si hovím v houpací síti mezi jabloněmi. Tak jako miluju náš dům, tak miluji i tenhle "podšálek". Představila bych si dům jako pěkný hrnek a zahradu jako talířek pod ním. Až neuvěřitelně mě naplňuje právě pohled z "podšálku na hrnek".  Barva domu připomíná můj oblíbený nápoj - "kafe laté" a stejně příjemně a harmonicky na mě působí. Má trochu dřevěných prvků, trochu cihel, část kamene a narostlá zeleň přiléhající na jeho základy už jeví známky našeho usazení se zde po dobu delší než jen přechodnou. Čím více teplá rána jsou, tím více se využívá východ z domu na západ - pro vysvětlení, tedy dlouhé okno z kuchyně. Projde se kolem baru, na který si vyložím tác a ten vybavím vším na co mám zrovna chuť a přenesu se s pocitem lásky k domovu do zahradních prostor. Nejkrásnější jsou rána, když jdu potichu a sam...