Vánoce.
Letos přišel čas, kdy jsem se opravdu zastavila a našla si pár informací o tom, co nám to ti rodiče vlastně chtěly předat tím, že jsme každý rok 24. seděli v pološeru u stolu, jedli rybu, která byla plná kostí, neměli rádi bramborový salát, ovšem abychom později o pár hodin mohli stát pod stromečkem a rozbalovat dárky, tak jsme ho snědli. To samé teď předávám dětem svým. Do toho tedy přijímám i návyky z další rodiny a to tedy mého muže. To je salát trochu jiný a žádná ryba, ale řízek. Dobře. Také dělám polévku trochu jako rybí, ale vlastně bez ryb. Tedy polévku sváteční. Každý rok však cítím nesouhlas v sobě. Nejsem Křesťan a nikdo z našich rodin není Křesťan. Přesto stále děláme vše jako bychom věřící byli. Tak jsem začala pátrat proč. Kde se to bere a z jakého důvodu mi to vlastně dává smysl od světel, těšení se, příprav, sounáležitosti, odpuštění, blízkosti s přáteli i rodinou a obdarovávání se a to přesto, že nejsem věřící. Odpověď jsem našla u našich předků. Naše území ...