Mateří.douška

Letos přišel čas, kdy jsem se opravdu zastavila a našla si pár informací o tom, co nám to ti rodiče vlastně chtěly předat tím, že jsme každý rok 24. seděli v pološeru u stolu, jedli rybu, která byla plná kostí, neměli rádi bramborový salát, ovšem abychom později o pár hodin mohli stát pod stromečkem a rozbalovat dárky, tak jsme ho snědli. To samé teď předávám dětem svým. Do toho tedy přijímám i návyky z další rodiny a to tedy mého muže. To je salát trochu jiný a žádná ryba, ale řízek. Dobře.  Také dělám polévku trochu jako rybí, ale vlastně bez ryb. Tedy polévku sváteční. Každý rok však cítím nesouhlas v sobě. Nejsem Křesťan a nikdo z našich rodin není Křesťan. Přesto stále děláme vše jako bychom věřící byli. Tak jsem začala pátrat proč. Kde se to bere a z jakého důvodu mi to vlastně dává smysl od světel, těšení se, příprav, sounáležitosti, odpuštění, blízkosti s přáteli i rodinou a obdarovávání se a to přesto, že nejsem věřící.  Odpověď jsem našla u našich předků. Naše území ...

"Marně se vlastního osudu ptám, co ..." ba ne, není to nijak dramatické. Vlastně je to stále se proměňující proces, který někdy plyne, jindy trochu drhne, ale každopádně se nehromadí nikde žádné negativní emoce. A to je asi cíl mé cesty... prostě jít a nehromadit... plynout a užívat... prozkoumávat a přijímat či chápat... Chceš si užít s rodinou. Vstaneš v relativně brzký čas, tvoje vlastní tělo tě ovšem vrátí zpátky do peřin, kde ještě oddychuje tvoje druhá polovice. První "mami" a to druhé "mami" tvůj ochranitel odvrací už po pootevření dveří do ložnice "nechte mámu spát"... jsou velcí... je jim přeci už skoro 5,5 a navíc je vzhůru i starší, 11letý, bratr. Zájmy mají stejné a tak se všichni napáskují na další hodinu a půl, kterou i já trávím ve snu, před televizi. Ríša využije naší nepozornost a bere do ruky mobil, i přesto, že jej máme v neděli prostě OFF. Je očistné nemít ty uměle vytvořené sociální nutnosti být pořád na příjmu. Trvá to zhrub...

VŠECHNO TADY SOUVISÍ SE VŠÍM. Už jste to jistě slyšely, četly nebo viděly. Všechno tady na tom krásném světě souvisí se vším. A pokud je vaším přáním změnit nebo poopravit vaše dříve dobře fungující manželství nebo partnerství, které se teď pod tíhou rození a výchovou dětí trochu hroutí, případně najít příčinu toho, že i přesto že docela děti dobře spí, tak vy jste pořád úplně rozbitá a mimo sebe, pak je tenhle článek přesně pro vaši duši.   CO JE TO LOŽNICE? Pojďme si nejprve sjednotit naše představy, než se vrhneme do dalšího inspirativního čtení. Ložnice je místnost oddělená dveřmi od dalšího prostoru domu. Místnost, která by měla mít okno, aby v ní bylo možné mít vždy čerstvý vzduch, když jdeme odpočívat nebo spát. Takováto místnost by se měla odlišovat od jiných částí domu barvou stěn, nábytku a vůní. Zde nabíráme nové síly, zde se regeneruje každá buňka našeho těla, zde Melatonin odehrává svou nejdůležitější roli a své podstatné poslání. Mimochodem další velmi důl...

www.materi-douska.cz má nový článek :) Vše má svůj čas a svůj smysl. Jedno z mých oblíbených a běžně používaných pořekadel.  Proto, když mi můj bratr, který se věnuje přes 12let cvičení Taiji a Shaolinu již po několikáté, oslovil s možností účasti na jarním semináři svého mistra,, tak jsem si řekla proč to teď nezkusit. Uděláme si výlet. Cíl semináře byl zprůchodnit své energetické dráhy - meridiány, posílit svoje orgány a vyrovnat v nich energii.  Nejvíc mě zaujala ta energie ve spojení s jarní náladou, tedy také únavou a oborou Hvězda to vypadalo na báječný dobíjecí zážitek. Z pohledu absolutního laika, který se deset let věnuje józe, to bylo chvílemi velmi úsměvné. Obdivuji, jak se všichni dokáží odpoutat od reality a v jakémsi energetickém vakuu dělat ladné a souvislé pohyby. Můj bratr je opravdu nejlepší z nich a měla jsem ho právě v zorném úhlu, abych podle něj mohla opakovat. Bylo to úžasné. Na prašné cestě, kousek od hrádku Hvězda. V mládí jsme toho spolu hodně pr...

 Známe to všechny... nachlazení. Podělím se s vámi o své nasbírané zkušenosti a názory lékařů, které mi za ty roky utkvěli v paměti a nějakým způsobem mě zaujali a vzala jsem si je k srdci. Také ty rady lékařů, které mají hlavu a patu a nechtějí člověka jen "lekat" a nebo léčit, ale chtějí jej uzdravit... Rýma. Za mě na mě rýma působí jako nejmenší zlo. Myslím, teď čistě její označení a to proto, že rýma, kašel, chřipka, angína u nás od jakživa existovala, vyrůstali jsme s ní a nikdo na ni nikdy nezemřel.  Angína z téhle skupiny má u mě význam největší nemoci, protože jsem slýchala jako malá, že když ji nevyležím, napadne mi srdce a další orgány a tedy v dospělosti budu v mé představě v podstatě polomrtvá. Takže angína, která se mnou byla každé léto, protože jsem milovala vodu a voda mě přitahovala tak moc, že jsem se nebyla schopna udržet, tak ta mě přepadla uřícenou jistojistě pokaždé. Nesnášela jsem polykání antibiotik, nepamatuju si, že bych někdy měla možnost si pochutna...

Předmluva. 3-11-2021 (ano je to rok předtím, než se uskutečnila cesta s dětmi) Jak popsat něco tak opravdové, lidské a bezpečné. Nemít pocit, ze slova zní jako klišé. Stejně nemohou ani tak dost reálně vystihnout TO jak na mě tyto dva ostrůvky zapůsobily. Letadlo se vzneslo teprve před deseti minutami a mne už se stýská… kdybych si mohla vybrat, pak bych bez rozmyslu sbalila své děti, psy a kočky... (babičky by létaly dle svých potřeb za námi) a všechny bych přestěhovala na Gozo. Aspoň vždy na půl roku, pak půl roku zase v naší krásné zemi. Takhle bych pendlovala, jak jen by to šlo.  Tak moc jsem se na Gozo našla. Objevila jsem na jednom malém, klidném místě úplně vše, co potřebuji k dobití své energie.  Pět let zpátky jsem si zkusila vyjet autem na pět dnů sama mimo realitu. Tam jsem potkala a ucítila kdo jsem já. Celých pět intenzivních dnů samoty, bez vlivu ostatních blízkých energií, které by tu mou nějak ovlivňovaly.  Tam jsem zjistila, že to, co potřebuji ke své ro...