Vánoce.

Letos přišel čas, kdy jsem se opravdu zastavila a našla si pár informací o tom, co nám to ti rodiče vlastně chtěly předat tím, že jsme každý rok 24. seděli v pološeru u stolu, jedli rybu, která byla plná kostí, neměli rádi bramborový salát, ovšem abychom později o pár hodin mohli stát pod stromečkem a rozbalovat dárky, tak jsme ho snědli.

To samé teď předávám dětem svým. Do toho tedy přijímám i návyky z další rodiny a to tedy mého muže. To je salát trochu jiný a žádná ryba, ale řízek. Dobře. 

Také dělám polévku trochu jako rybí, ale vlastně bez ryb. Tedy polévku sváteční.

Každý rok však cítím nesouhlas v sobě. Nejsem Křesťan a nikdo z našich rodin není Křesťan. Přesto stále děláme vše jako bychom věřící byli. Tak jsem začala pátrat proč. Kde se to bere a z jakého důvodu mi to vlastně dává smysl od světel, těšení se, příprav, sounáležitosti, odpuštění, blízkosti s přáteli i rodinou a obdarovávání se a to přesto, že nejsem věřící. 

Odpověď jsem našla u našich předků. Naše území bylo územím Keltů a Slovanů. Dávno před Kristem byli lidé na světě a hledali odpovědi stejně jako my teď. Tím vznikali různá vysvětlení pro různé události, skutky a nebo jen přírodní cykly. 

Jedním z přírodních cyklů je konec a začátek odvrácené strany naší části zeměkoule ke slunci. Tedy dny kdy končí zkracování dnů a nastupuje prodlužování a příchod světla do našeho života. Více slunce, tepla a tedy i přirozenosti pro lidstvo, neboť člověk je přirozeně zasazen do přírody a je mu dobře venku na vzduchu a hlavně na světle. 

Tedy než se toto období překlopí, je třeba u nás světlo až kolem 8 hodiny ranní a tma už kolem 16 hodiny odpolední. Tedy hodně tmy a chladu způsobuje chuť se zahřívat světlem ohně.

Tedy za mě jsou Vánoce mnohem více spojeny s dávnými rituály a oslavami našich pohanských předků a slavnostním kultem Slunce. Konečně mi to dává smysl nejen v rámci tradice, ale i pocitově.  

Také je zajímavé, že ani stromek nepřišel z Neměcka, ale byl znám a používán právě při oslavě svátku Yule za starých Keltů. Sloužil jako ochrana celé vesnice a byl, tak jako je tomu i dnes, zdoben venku na návsi i náměstí. Každý rok chodíme na rozsvícení stromku a letos jsem na něj koukala ještě s větší láskou a vděkem. Symbolicky tedy ochraňuje naše město a kromě toho také zdobí a hlavně rozzáří každé náměstí, které se teď v tomto období více utápí právě v té sezonní tmě.

První vánoční strom v Čechách.

První ozdobený vánoční strom v Čechách postavil roku 1812 ve své libeňské vile režisér a ředitel Stavovského divadla Jan Karl Leibicha, který tak chtěl překvapit své přátele na každoročně pořádané vánoční oslavě. První svíčky se na vánočním stromečku v Zemích českých rozzářily až roku 1860.  Máme zmínky až z konce 19. století a víme, že se vánoční stromečky zdobily ovocem a pečivem.

A ještě se mi líbí ten fakt, že se dříve vůbec nekáceli stromky, ale chodili se zdobit ven.

Nicméně tradice mi je vryta pod kůži a se stejnou radostí ji předávám dál svým dětem i já. Tedy svého voňavého ochranitele letos zase nazdobíme jako každý jiný rok. Jen to možná bude Smrček, aby opravdu voněl a mohli jsme ho brzy zase dát ven, protože v teple nejrychleji opadává a nebude nám ho tedy líto, tak jako jiných stromků, které vydrží krásné měsíce :) 

Po dobu adventu postupně rozsvěcujeme světýlka. Každý víkend přibude další výzdoba kolem domu a nebo v domě. Voní cukroví a zapalují se svíčky. Adventní věnec nám slouží také trochu jako kalendář. Děti se v tom dobře orientují a každá další zapálená svíčka je přibližuje k jejich přání od Ježíška. Já osobně si uvědomím vděk a pokoru, při každém zapálení svíce. Mám oheň, teplo domova a stůl na kterém máme jídlo. Máme rodinu.

Stále mi tam však hapruje "od Ježíška", ale tak je to pohádka pro děti, ti starší už vědí, že se zkrátka obdarováváme z lásky my všichni, protože si jeden druhého vážíme a chceme si tím udělat radost. Také slavností večeří uctíváme uplynulé období tmy a vítáme slunce zpět. Vlastně díky tomu celorepublikovému tichu v čase Štědrověčerní večeře nechybí vůbec žádný zázračný taj. Má to svou naprosto tichou a důstojnou atmosféru. Tak si ji pojďme zase letos užít, ať už k tomu máme důvod jakýkoliv.

Krásné Vánoce.