Naše svátky Vánoční

 Letos víc než kdy dřív jsem si kladla otázky... možná jako malá holka jsem si kladla otázky také, ale v jiném duchu... existuje Ježíšek? Jak to dělá? Proč není vidět? Přiletí? Jak vypadá? 

Letos tedy možná stejně intenzivně, ale na jiné vlně... Proč slavíme Vánoce? Co znamená Advent? Co všechno je vlastně tradice a co z toho je jakási zkomolenina tradic? Proč Kapr? Proč Rybí polévka? Proč večer dárky pod stromkem? Proč stromek, ozdoby?

Proč proč proč... úžasně mi na to , jako na zavolání , přispěchal hezky zpracovaný dokument České Vánoce. Vtáhlo mě to do doby první republiky. Ta doba je pro mě posvátně dokonalá. Následující doba válečná a poválečná, doba komunismu, pro mě je nositelem pokřivení všeho správného a dobře loženého v naší vlasti. Doba první republiky mě upřímně oslovuje a velmi často i z dalších důvodů... jakoby mi připadal ten život v pořádku a moc ráda bych si z něj brala příklad v dnešní době.

A jaké odpovědi jsem se dočkala? Tentokrát v tom nebyla fantazie, byla v tom chuť se dozvědět víc. Tedy například můj oblíbený Advent je doba čekání příchodu. V té době není špatné snížit přísun masa a trochu své tělo odlehčit. Je skvělé využívat skromného světla v podobě svíček a světýlek. Jsou to dny velmi tmavé a krátké, proto by člověk mohl právě tímto dopřát očím požitek ze světla přidaného. Je čas na společné pečení, setkávání se a loučení se s rokem. Je čas si odpočinout. Spočinout a zamyslet se. Bilancovat. Péct a mít se hezky. Milovat vše tak jak je. 

Proč vlastně tedy Vánoce, když naše rodina není věřící? Síla, kterou představuje pro některého Ježíš a pro jiného Vesmír nebo Bůh, je energie, kterou můžeme oslavovat právě v rodinném kruhu 24.12. tedy narozeniny Ježíška. Jedna varianta. Další je, více blízká mému srdci i přesvědčení, že je čas se sejít s rodinou, uvědomit si lásku mezi lidmi, obdarovat chceme-li vyjádřit dík za to, že jsou - potěšit. Ježíšek, Santa, Děda Mráz... vše je to o pohádkách... pohádky přináší zázraky a my máme možnost si zázraky pustit do života kdykoliv chceme... je to jen na nás... proto Vánoce mohou být velkou oslavou zázraku zvaném život. Posvícení tomu, že se máme a že jsme rádi na světě.

Kapr u nás neuspěl. Dala jsem tomu 12let. Doba po kterou jsem tvůrcem našich Vánoc doma. Od té doby bylo domovů více, zvyklostí ještě víc, protože se násobili spolu s tím, co přinášel partner do mého života za zvyky své vlastní. Letos se dá říci, že se naše zvyky vytříbily, ustálily a naše Vánoce už mají jasnou tradici. Pojďte se podívat, zda se v něčem shodují s těmi vašimi.

První adventní neděle se u nás rozsvěcí adventní věnec první svíčkou. Doma vyrobený. Postupně, od onoho rozsvícení první svíčky, náš dům oblékám do Vánočního kroje.  Každým dnem něco nového přibude.  Pečou se perníčky, peče se cukroví,  věnec na dveře, vybrat stromek, společně s dětmi  stromek nazdobit, dárky. Scházíme se s přáteli. Až do posledního předvánočního dne je to v duchu adventu krásně rozsvícené období i když jde o nejtemnější část roku.

Den před Štědrým dnem pak máme s dcerou napilno. Vánočka kyne, krájí se na bramborový salát. Poslední nákupy a balení dárků, tak aby 24.12. byla při nejlepším pohoda a klid. 

Kapra jsme tedy vyměnili za Tresku. Obalovanou tresku má rád každý, odpadá tedy pečení řízků. Místo rybí polévky jsme zkusili polévku z černé čočky a byla to výborně zvolená kombinace. Naše Vánoční menu tedy nabízí na stole cukroví, vánočku od snídaně, přípitek, polévku, hlavní chod. Po večeři krátkou procházku, zázrak v podobě samotného rozsvícení stromku a najednou pod ním kopu dárků. Pro každého jeden velký hlavní dárek a pak maximálně další dva drobné dary pro děti. Něco pro nás rodiče. Před rozbalením dárků zpíváme koledy a poděkování za krásné chvíle. Myslím, že Vánoce mají smysl, více teď pro mě ten duchovní... zpomalit, oslavit, uvědomit si a poděkovat za to , že se máme. Opravdu se snažit pro naše děti něco hezkého vytvořit. Hrát si. Být spolu. Předat dalším generacím chuť být pospolu a rádi.

Krásné svátky tvůrci svých Vánoc.