Mateří.douška

 Z deníku matky... To je přesně to ráno, kdy se chceš rozplývat, ale místo toho by ses nejraději rozplynula - zmizela... Všechno jakoby dře namísto onoho plynutí...  ...už v noci se špatně orientuješ, protože řešíš jedno z dvojčat, které usnulo s umanutou náladou a ta mu, světe div se, trvá ještě v noci? Následně řešíš druhé, protože potřebuje smrkat a to první se počůralo do tvé postele.  Časně ráno řešíš podání antibiotik dítku, které už konečně zase zabralo. A do toho si říkáš, budu mít aspoň trochu náskok, jen se probrat. Nejde to. Jsi prostě nevyspalá a nic neproběhlo tak jak by tvoje tělo potřebovalo. Ani to ranní protažení není ve tvém rytmu. Je to v rytmu druhého dítka, které je vyspané a už plánuje, co vše si uděláme... ideálně aby na mě mohl "odjet" do kuchyně a vařit mlíčko a kávu a blaaaaa, blaaaa, bla... miluješ je, ale také víš, že tohle není tvoje tempo a začíná se to vkrádat nepříjemně do tvého rozpoložení.  V kuchyni bordel. Večerní bordel bere také ...

 Milé Jaro, chtěla bych Ti toho tolik napsat. Jen se  mi nedostává času, který bych si pro Tebe přála. Mám tolik práce, že i přesto, že jsi v mém srdci mezi prvními, tak na Tebe více myslím někde v duši než abych Ti to mohla vyjádřit osobně a vědomě. Tak nějak zní ty klišé začátky zamilovaných, že? Jsem každý rok do Jara zamilovaná. A každý rok mě tak  nějak Jaro vyčerpává. Tak jako nás nabíjí a vybíjí láska tak je tohle roční období takové plnotučné a intenzivní. Dnes je to poprvé po několika dnech, kdy vstávám sama, protože se cítím vyspalá a silná. Všimla jsem si, že celkově pondělní rána u mě mají nejvíce energie ze všech rán. Možná je to proto, že si v sobotu a nebo v neděli dopřávám ten komfort "mladé holky" a spím tak dlouho, až se je mi to vlastně nepříjemné. Také se mi daří odvracet dětské požadavky s pouhým zamručením, protože obvykle bývá doma víc osob, které se jim mohou věnovat svou pozornost a není to jen na mně. Probouzím se sama od sebe vedle Ríši z jedné ...

Už dávno nestíhám ráno koukat z okna, jak se mi vzdaluje směrem ke škole. Ale každý den si při pohledu na ni uvědomuji jak roste do ještě větší krásy, než když jsem ji vítala v prvním okamžiku našeho setkání. Na první pohled tak sebejistá, jako Býk, Kozoroh a Bůvol umí být. K tomu přimíchán račí krunýř po mamince, který chrání její tajné vnitřní uspořádání  něžné, tiché a jak sama o sobě s jistotou tvrdí introvertní duše.  Ti, co přes její bytost přelétnou jen letmo pohledem, pro ně je a bude nedotknutelná a nepřístupná. Ti, co se budou zajímat o její duši zjistí, že je v ní nekonečně všeho kam nejspíš ani já nevidím a proto se nechávám překvapovat jejími pevnými rozhodnutími, jejím přístupem k věci a jejím bytím. Ano je to jedna z dokonalých bytostí v naší velké rodině. Třináct let mi ukazuje ještě další a další pohledy na tenhle svět. Třináct let, co přepsala v mé duši temné místo krásného období a velké dětské nejistoty, na pevnost a smysl mého života. Doplnila tak veliký k...