Mateří.douška

 Letos víc než kdy dřív jsem si kladla otázky... možná jako malá holka jsem si kladla otázky také, ale v jiném duchu... existuje Ježíšek? Jak to dělá? Proč není vidět? Přiletí? Jak vypadá?  Letos tedy možná stejně intenzivně, ale na jiné vlně... Proč slavíme Vánoce? Co znamená Advent? Co všechno je vlastně tradice a co z toho je jakási zkomolenina tradic? Proč Kapr? Proč Rybí polévka? Proč večer dárky pod stromkem? Proč stromek, ozdoby? Proč proč proč... úžasně mi na to , jako na zavolání , přispěchal hezky zpracovaný dokument České Vánoce. Vtáhlo mě to do doby první republiky. Ta doba je pro mě posvátně dokonalá. Následující doba válečná a poválečná, doba komunismu, pro mě je nositelem pokřivení všeho správného a dobře loženého v naší vlasti. Doba první republiky mě upřímně oslovuje a velmi často i z dalších důvodů... jakoby mi připadal ten život v pořádku a moc ráda bych si z něj brala příklad v dnešní době. A jaké odpovědi jsem se dočkala? Tentokrát v tom nebyla fantazie, b...

Strávila jsem v kuse 14dní se svými dětmi. Žádný vliv z venku, kterému bychom se časově podřizovali, žádná pomocná ruka babiček, jen naše celá  šestičlenná rodina společně na tripu. Pro mnohé z vás běžná rutina. Denně 24h s dětmi po mnoho let. Naše děti mají mě, mají tatínka a mají také babičky a dědu, kteří s nimi čas tráví, protože chtějí. Jsem za to vděčná, neboť i já se mohu pak s čistým svědomím věnovat svému poslání, které je paralelní s mateřstvím. Mohu se vědomě radovat  z jejich přítomnosti nebo se na ně prostě těšit. Také nechat manžela plnit poslání své a nakonec prarodiče též. Snad všichni jsou i spokojeni. Dovolená je pak u nás pravý opak všedních dnů a musí se náš rozeběhnutý "rodinný podnik" trochu přizpůsobit právě tomu, co je pro jiné rodiny zcela běžné. Malé i velké děti stále spolu a mnohdy i v jednom pokoji nebo chatě. My jakožto rodiče v několika rolích, které střídáme dle aktuálních potřeb téhle naší báječné dovolené.  I přesto se těším na říjen a li...

   Na našem malé a stále se rozrůstajícím městě vidím z poza okna mého vozu přešlapující, komunikující nebo jen tak s mobilem v ruce rodiče, kteří čekají na své děti před základní školou. Někteří čekají rovnou v cukrárně a drží tak prozíravě místa ještě předtím, než se ze školy vyrojí šťastné děti a budou si za odměnu moci dát zmrzlinu. Naše rodina to mám trochu jinak. Syn je už s tatínkem na prázdninové rodinné dovolené se svou nejmladší sestřičkou. Dcera chodí do Základní školy, která je hned vedle té naší státní a je vedena průvodci a všichni si tam tykají. Začínají a končí v jiném čase a tak mě se fronty týkat nebudou. Ona sama, jelikož je ve víru hormonálních proměn hodně netolerantní ke všemu za čím stojí dospěláci, tak ani tahle varianta pro ni není zkrátka dost dobrá. Zřejmě rychle zapomněla na to jak jí bývalo nepříjemně na druhém stupni státní základky. Doba "kovidová" a systém naší základní školy. Tedy docházka jen online a nové složení třídy na druhém stupni. Tohl...

Čím blíže jádru svého pohledu na "problém" nebo nedostatek či nedokonalost jsme, tím spíš se nám nedaří nahlédnout na něj z onoho pověstného a námi touženého nadhledu. Souhlasíte? Pokud ano, pak je pro vás připraven článek, ve kterém se jako laikové přeneseme do světa psychologie a vlastním slovem popíšu jak jednoduché to vše může být, když si poodejdeme od toho jádra dále. Návodů jak zažehnout sebelásku, jak meditovat, jak pracovat na sobě, aby... jsem četla spousty, ale nějak mi v nich chyběl ten hmatatelný prožitek nebo lépe řečeno ta realita. Nebo možné lépe řečeno, pořád jsem to vnímala na hranici teorie, snažila jsem se  nemyslet, snažila jsem se meditovat, snažila jsem se být nad věcí... Věřím, že čím jsme odlišnější, tím větší naději mají některé z nás knížku přečíst, praktikovat a najednou stát na tom pomyslném druhém břehu klidných pocitů. Nebo se nevědomě poučit z vlastních zkušeností a příběhů a žádné návody k tomu ani nehledat.  Jaké jste vy? Jste požitkářky? Jst...

V rádiu se nechal slyšet slavný šéfkuchař, že ráno dělá den . Zaujalo mě to natolik, že jsem o tom musela přemýšlet a souhlasit.  Mít možnost si ráno vstát ve svém rytmu a mít chvíli na to se probrat je naprosto boží záležitost a celý den opravdu vypadá jakoby jsem na něj hleděla přes růžové brýle. Jaká jsou vaše rána? Když se vám podaří zpomalit se v tom láskyplném zmatku vaší velké rodiny a mrknout na to jak vaše rána vypadají teď a jak vypadala než jste měla děti? Co vám ráno dělá dobře a co naopak vám bere sílu? Dnešní ráno u nás bylo jedno z těch, co mi dává sílu. Mám ráda, když ostatní respektují i moje potřeby. V tom mužském, přirozeně sobeckém světě, není tak jednoduché prosadit svoje něžné ženské já a vlastní potřeby. Míněno v dobrém slova smyslu, neboť muž musí být sobec, aby to vše vůbec přežil a ustál! A sobeckým se už rodí. Ti z nás, kdo mají tu životní příležitost přivést na svět obě pohlaví mi jistě dají za pravdu, že  rozdíly jsou viditelné hned od narození. A ...

 Z deníku matky... To je přesně to ráno, kdy se chceš rozplývat, ale místo toho by ses nejraději rozplynula - zmizela... Všechno jakoby dře namísto onoho plynutí...  ...už v noci se špatně orientuješ, protože řešíš jedno z dvojčat, které usnulo s umanutou náladou a ta mu, světe div se, trvá ještě v noci? Následně řešíš druhé, protože potřebuje smrkat a to první se počůralo do tvé postele.  Časně ráno řešíš podání antibiotik dítku, které už konečně zase zabralo. A do toho si říkáš, budu mít aspoň trochu náskok, jen se probrat. Nejde to. Jsi prostě nevyspalá a nic neproběhlo tak jak by tvoje tělo potřebovalo. Ani to ranní protažení není ve tvém rytmu. Je to v rytmu druhého dítka, které je vyspané a už plánuje, co vše si uděláme... ideálně aby na mě mohl "odjet" do kuchyně a vařit mlíčko a kávu a blaaaaa, blaaaa, bla... miluješ je, ale také víš, že tohle není tvoje tempo a začíná se to vkrádat nepříjemně do tvého rozpoložení.  V kuchyni bordel. Večerní bordel bere také ...

 Milé Jaro, chtěla bych Ti toho tolik napsat. Jen se  mi nedostává času, který bych si pro Tebe přála. Mám tolik práce, že i přesto, že jsi v mém srdci mezi prvními, tak na Tebe více myslím někde v duši než abych Ti to mohla vyjádřit osobně a vědomě. Tak nějak zní ty klišé začátky zamilovaných, že? Jsem každý rok do Jara zamilovaná. A každý rok mě tak  nějak Jaro vyčerpává. Tak jako nás nabíjí a vybíjí láska tak je tohle roční období takové plnotučné a intenzivní. Dnes je to poprvé po několika dnech, kdy vstávám sama, protože se cítím vyspalá a silná. Všimla jsem si, že celkově pondělní rána u mě mají nejvíce energie ze všech rán. Možná je to proto, že si v sobotu a nebo v neděli dopřávám ten komfort "mladé holky" a spím tak dlouho, až se je mi to vlastně nepříjemné. Také se mi daří odvracet dětské požadavky s pouhým zamručením, protože obvykle bývá doma víc osob, které se jim mohou věnovat svou pozornost a není to jen na mně. Probouzím se sama od sebe vedle Ríši z jedné ...

Už dávno nestíhám ráno koukat z okna, jak se mi vzdaluje směrem ke škole. Ale každý den si při pohledu na ni uvědomuji jak roste do ještě větší krásy, než když jsem ji vítala v prvním okamžiku našeho setkání. Na první pohled tak sebejistá, jako Býk, Kozoroh a Bůvol umí být. K tomu přimíchán račí krunýř po mamince, který chrání její tajné vnitřní uspořádání  něžné, tiché a jak sama o sobě s jistotou tvrdí introvertní duše.  Ti, co přes její bytost přelétnou jen letmo pohledem, pro ně je a bude nedotknutelná a nepřístupná. Ti, co se budou zajímat o její duši zjistí, že je v ní nekonečně všeho kam nejspíš ani já nevidím a proto se nechávám překvapovat jejími pevnými rozhodnutími, jejím přístupem k věci a jejím bytím. Ano je to jedna z dokonalých bytostí v naší velké rodině. Třináct let mi ukazuje ještě další a další pohledy na tenhle svět. Třináct let, co přepsala v mé duši temné místo krásného období a velké dětské nejistoty, na pevnost a smysl mého života. Doplnila tak veliký k...

 Jinak rodiče řeší první dítě a jinak ty další po sobě jdoucí. To je známá rovnice. V naší čtvrti se povedlo jedné šikovné mamince dohodnout "lesní dvouhodinovou atletiku". Mně se ten nápad líbil moc a o to víc, že dětem přijede paní učitelka z lesní školky, s moderní kárkou plnou radostí ku sportu si je vezme do lesa a nebo na louku za našimi domy a my maminky máme dvě hodiny na cokoliv. Klukům se ten nápad líbil jen v teoretické podobě a každému v jiný čas. V reálu to vypadá tak, že jim vysvětlíte co bude následovat. Doufáte, že to chápou a už je jen před sebou "kopete" do oblékání, do bot a ven. V zimě je to o to složitější, že těch zahřívacích prvků musí mít více a tak to kopání vyžaduje větší úsilí na obou stranách. Oni často jdou proti. Tedy nutno zdůraznit, vždy jen jeden. Jeden z dvojčat s vámi souzní a plní nadšeně úkoly předem dané. Druhý obvykle sabotuje. Je jedno kdo, dělají to na střídačku oba. Tu jejich synchronizaci obdivuju už od narození. Jeden týde...

Starý rok se nám se vší parádou přenesl do roku nového. Letos jsme měli opravdu klid vyklidit nánosy všeho, co v novém nepotřebujeme. Včetně čtyřletých nánosů, protože jsem buď byla těhotná a tedy ne plně při síle a nebo byli kluci malí a tak nezbývala energie. Tedy bydlíme tady čtyři roky, oslavili jsme zde čtvrté svátky a Silvestra a letos máme opravdu provětráno, vyházeno, rozdáno a nebo prodáno. Taky vše má své místo a je to fajn.  Taky si občas během roku a nebo na jeho pomyslném konci dopřáváte tuhle euforii, kterou přináší právě vytřídění šatníků, půdy nebo sklepa? Nový rok jsme tedy s čistým svědomím, vzhledem k době "covidové", mohli zahájit v prvním školním týdnu na horách a dětem tak oddálit možnost si ve škole pochytit nějakou tu rozjetou verzi mutace. Utužit naše zdraví a pobýt na čerstvém vzduchu. Nejspíš by mohlo být předchozím generacím podezřelé, jak snadno tří a půl letí kluci znají roušky a vědí, co je to bacil a jak nakreslit vir. U nás jsme se pověstnému ...

 Velký dům, zahrada, kočka, pes, rybka, morče, králík, jedna puberťačka, jeden počínající puberťák, dvojčata v období dozrávání. Já v několika rolích. Můj muž v několika vlastních rolích. Přátelé, povinnosti, radosti a starosti. Jedním slovem VELKÁ RODINA. Jednou mi kamarádka od tří malých dětí řekla "Báro jsi boháč". Ano. Co je víc než zdraví a velká fungující rodina? Snad už jen občasná chuť se z té velké zdravé rodiny trochu dostat k sobě. Po té, co mojí roli matky právě dojdou baterky, neboť je 1.1.2022 a mám za sebou dobrovolně jen 5hodin spánku. Po té, co hostím, raduji se, sdílím, uspávám, řeším dcery velké zklamání z BBF, které ji vede k slzám a následně po 5hodinách zase vstávám a bavím dvě hodiny kluky svou, ve větší snaze, milou přítomností. Hned na to pijeme s mužem kávu s přáteli a loučíme se s nimi. Jdu pomáhat hledat masku Spidermana, dnes již po 4x a v předchozím zimním období asi po 155x2.  RUP! A je to... křičím. Slibuji, že s hledáním nadobro v tomto roce k...