Nový rok - BOHATSTVÍ aneb kurva matky guten tag

 Velký dům, zahrada, kočka, pes, rybka, morče, králík, jedna puberťačka, jeden počínající puberťák, dvojčata v období dozrávání.

Já v několika rolích. Můj muž v několika vlastních rolích. Přátelé, povinnosti, radosti a starosti.

Jedním slovem VELKÁ RODINA. Jednou mi kamarádka od tří malých dětí řekla "Báro jsi boháč".

Ano. Co je víc než zdraví a velká fungující rodina? Snad už jen občasná chuť se z té velké zdravé rodiny trochu dostat k sobě. Po té, co mojí roli matky právě dojdou baterky, neboť je 1.1.2022 a mám za sebou dobrovolně jen 5hodin spánku. Po té, co hostím, raduji se, sdílím, uspávám, řeším dcery velké zklamání z BBF, které ji vede k slzám a následně po 5hodinách zase vstávám a bavím dvě hodiny kluky svou, ve větší snaze, milou přítomností. Hned na to pijeme s mužem kávu s přáteli a loučíme se s nimi. Jdu pomáhat hledat masku Spidermana, dnes již po 4x a v předchozím zimním období asi po 155x2. 

RUP! A je to... křičím. Slibuji, že s hledáním nadobro v tomto roce končím a cítím, jak potřebuji hlavně najít zase na chvilinku kontakt s Bárou! 

SOS a prásk dveřmi od pokojíčku... klukům nezbyde než se spolehnout jeden na druhého a do masky i z masky si opakovaně pomoci a já cítím úlevu... masku najdu cestou na záchod, tak ji ještě vítězně hodím klukům do pokoje a zavírám se ve své pracovně, v hostinském pokoji, otevírám noťas a píšu. 

Je mi na pár minut opravdu úlevně. Jenže jen pár minut nestačí. Strana krve Mašindů, tedy silná většina z téhle domácnosti - starší část (otec a dcera) je otrávená, unavená a ta druhá (Jojánci) je vlezle unavená, protivná a ukňouraná. Ze všeho nejvíc je mi teď sympatická jen moje kočka Mici, která se pod mou židlí natáhla jako by nikde žádný napnelismus neexistoval. Nevnímá ho a nebo aspoň se kvůli němu nikterak neomezuje. Jen před tou popsanou chvílí jí neudělal dobře můj výbuch, ale kočka evidentně žije na plné pecky v přítomném okamžiku a tak už je pohoda :-) 

Od náctiletého věku jsem si přála velkou Angorskou kočku a později na střední škole i kočkou být. Třeba v dalším životě. Obdivuji je čím dál více. Jsou vznešené, bystré, chytré, krásné a mohou si dělat a hlavně ony si dělají jen to co opravdu chtějí. Nedají se vycvičit, přimět k něčemu, co by se jim nelíbilo. Spí kde si lehnou, nemají nic, co by je svazovalo. Berou vše jak je a ještě s tou jejich šelmovitou elegancí.

Podvědomí pracuje nezávisle na našem vědomí a tak by se z toho dalo vydedukovat, že přání stát se kočkou od ranného mládí značí chuť najít sám sebe a hlavně sám sebou být. Mít možnost si dělat jen to co opravdu považujeme za přirozené a vlastní, to co můžeme s elegancí a ženským šarmem činit a předávat dál. Jak úzce vám souvisí toto tvrzení s tvrzením "Máma není služka, máma je Dáma"? 

Zamysleli jste se?

Mně osobně to dochází dokonale. V novém roce nebudu služkou... ale Kočkou! 

Šťastný nový rok 2022.

A když už jsme u těch zvířat, kromě toho že nás čeká překrásný a defacto šelmovitý rok Tygra, který s naší Mícou má mnohé společné, tak v něm taky vidím krásu, bělost a ladnost s klidem Labutím. Ovšem labuť je ladná jen ve svém přirozeném prostředí a to je na klidné vodě, kde působí majestátně a vyrovnaně - dokonale. Je-li na souši a žebrá o jídlo, pak působí spíš jako neohrabané batole nebo mrzák, spíš směšně než ladně, spíš zoufale něž dokonale, možná i dost nebezpečně. Proto si dopřejme vytvořit kolem sebe právě takové prostředí, které je pro nás to nejpřirozenější, jen tak se můžeme vnímat královsky.

Amen ;)