Mateří.douška

Je další krásný den. Sobotní ráno začalo tentokrát na venkově u mojí mamky v zadním pokojíku, kde jsem vystlaná polštáři spala jako šípková Růženka vedle svého rytíře Richarda I. - mého prvorozeného syna - až do sedmé ranní. Po probuzení jsme si povídali a já jsem nabyla dojmu, že bych Ríšu měla seznámit s plánem následujících dnů, které se začínají vylupovat a pokud bráškové dovolí, tak mají i nějakou časovou osu. Ríša tedy teď chápe, že mu maminka zmizí třeba i na měsíc, ale až přijde, bude mít už brášky a budeme zase všichni pohromadě doma. A jak tomu rozumím já a co si vlastně přeji a posílám vesmíru?  Ve čtvrtek se ukázala další možnost. Vyměnit veliké, profesionální a za mě dosti neosobní prostřední špičkově vedeného a vybaveného Ústavu pro matku a dítě v Podolí, za menší, vzdálenější, útulnější a od roku 2015 velmi dobře hodnocenou neonatologii pro nedonošená miminka v Hořovicích. Po čtvrteční návštěvě jsem se tedy rozhodla pro tento směr. Hodina dvanáct minut by neměl...

23.1. 2018 Čekáme dvojčata. Je den jako každý jiný, jsem o trochu víc rozlámaná vstávám ještě před zazvoněním budíku na mobilním telefonu a Ríša hned spouští "dneska jdu do školky? a do kolika?" a pusu prakticky nezavře dřív než za sklem, kdy mu obvykle těsně před osmou hodinou máváme, kreslíme srdíčka a ukazujeme v kolik si dnes pro něj přijdu. Dnes jsem zcela nechtěně a nečekaně náš milovaný stereotyp porušila a bohužel až za dalším rohem jsem si uvědomila, že jsem nezamávala. Dokonce si to řeknu i nahlas a kolem jdoucí tatínek s dcerkou za krkem si mě prazvláštně prohlíží. Měla jsem hlavu plnou toho abych stihla vykličkovat rozkopaným a zataraseným náměstím plným bahna, neboť se naše malé město před očima proměňuje v město větší a hezčí. O to se zasluhují investoři ze stavebních odvětví a staví kolem dokola nové domy a bytovky a zase rodinné domečky. Hned po nich došlo konečně na zvelebování náměstí a začalo se plundrovat náměstí, kácet vzrostlé krásné letité Lípy a...