Šest měsíců spolu na suchu

       

třetí týden na neonatologii

Máme za sebou velký kus cesty. 

Od jednoho obyčejného dne v lednu 2018, kdy jsem šla pro těhotenskou knížku, na běžnou kontrolu do poradny gynekologie, uběhla už pěkná řádka týdnů. Ten den jsme místo třetího miminka začali čekat opravdu velkou rodinu a pan doktor nám oznámil, že čekáme miminka třetí a čtvrté. O to výživnější sdělení, když celý první trimestr máte od lékaře zprávu, že jste mono těhotná! Díky za tento přešlap, užila jsem si první trimestr bez jakýchkoliv obav. Přeci jenom už to byl můj třetí 1.trimestr :-)

Dnes už s úsměvem a velkou úlevou můžu říct - zvládli jsme to! Děkuji! Osudu, mým snům, mým přáním, vesmíru, mým blízkým za velikou pomoc a oporu. Tolik otazníků a pochybností, kterým jsem za poslední rok musela čelit jen proto, že si nás vybrali kluci hned dva najednou a ještě jednovaječní. Tolik dobře míněných rad, tolik doporučení, které mě odváděli dál od mé touhy po přirozeném porodu a  možnosti dělat věci přirozeně a intuitivně. Nakonec vše bylo, je a bude jen slovo a vše co se skutečně děje je tady a teď. Právě "tady a teď" bylo to největší téma, kterým jsem se "chca nechca" musela skutečně začít zabývat nejen teoreticky, tak jako tomu bylo i pár let před početím, ale hlavně prakticky začít tady a teď také žít. Všechny ty rizikové faktory, které mi každý týden byly připomínány až do poslední chvíle, kdy byli děti v mém lůně. Přesto bylo vždycky všechno v naprostém souladu a pořádku. ONI (myšleno děti) věděly co dělají od samého početí!!

Moje první cesta z pokoje
na JIP za klukama

První prosazené pokusy
 o tandem na JIP

Inspirace, jak mít svá miminka obě u sebe od chvíle co jsou z bříška venku.

"Doma je doma! Jistě mi dáte mnohé za pravdu, ale nastavený řád (zmatek v přirozenosti) z porodnice je jako železná košile a jen těžko jakoby šla sundat - tedy odnaučit se po třech týdnech pravidelného oblékání"

3.týdny na světě (38.týden, který by mohli být ještě v bříšku)

Kojit, nekojit, dokrmovat, nedokrmovat?

Dnes kluci krásně sají, mám pro ně mléka kolik potřebují. 

Možná právě proto, že jedna z dobře míněných rad ze strany neonatologie byla i "savka", která nám pomáhala a zároveň se zasloužila o nejisté pětiměsíční období na téma "plně kojeni". Pomáhala, aby se ještě v porodnici dosyta "zadarmo" najedli a pustili nás co nejdříve domu. Boj proti příkrmům jsme tenkrát prohráli na plné čáře. Unavená nedonošená miminka, pak měla možnost dostávat přes týden stranu ze sondiček zavedených přes nosík do žaludku a já čas s nimi na přikládání a mazlení bez nutnosti je nutit k tabulkovým výkonům. Flašky (savky) nám tak pro jednou denně zůstaly do teď a nejspíš díky právě savkám jsem celých prvních pět měsíců řešila jak nejlépe kojit, nekojit, odsávat, dokrmovat, nedokrmovat, jak si zahojit záněty, ucpané mlékovody a ragády. 

Nicméně byl to proces, byl to vývoj. Kluci opravdu v prvních týdnech svého života měli malou sílu a já nakonec slabou vůli a protože jsme rodina velká, vnímala jsem dokrm jako občasnou úlevu. Krmit mohli všichni z rodiny a tak si mohli s kloučky tvořit i oni zase to své pouto a já se mohla věnovat dětem starším. Jestli zrovna díky savkám kluci přibírali skokově, protože jsme prvních 14dní dokrmovali po každém kojení ještě pěknou dávkou mého odstříkaného mléka, se asi nedozvíme, ale podstatné tady a teď je, že nám to hezky klape a v náručí nosíme 7 a 8kg velké lásky :) <3

Konečně vybojováno.

V našem případě, za občasné podpory na messengeru mojí LP, jsme tenhle proces tápání a zkoušení, hojení a dokrmování zvládli až po 6měsících. Ten měsíc jsem si mohla opravdu říct, že i tuhle kapitolu můžeme nakonec uzavřít. Kojíme levou zadní, kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv. V tu dobu jsme taky už ovšem kluky normálně přikrmovali vším, co bylo doporučeno. Prvně jsem  také, někdy kolem 6.měsíce, s kluky okusila BWL. Naprosto úžasná a jednoduchá, přirozená záležitost. Jedli jsme všichni tři na zemi a bylo nám báječně :-) Konečně jsem se dočkala a zakusila onu přirozenost a intuici na plné obrátky!

Kojila jsem kluky do 18měsíců. Přála jsem si do dvou let a přeji všem maminkám, aby si pokud možno užily kojení od samého začátku až do toho posledního s naprostou přirozeností, která je nám dána. Aby zvládly dříve než já opustit pravidla a tabulky, držet se vlastního instinktu a věřit v sebe i děti.

Velkou neznámou v oblasti kojení jsou nedonošená miminka. Nemají sílu sát. Jsou hned od začátku vystavena tempu, které pro ně není zdaleka přirozené. Mají ještě nárok být v bříšku a přesto už musí čelit světu. Tomuto velkému tématu bych se ráda věnovala v další kapitole.