Deník Matky dvojčat

Máte čtyři děti. Je vám 43 let. Dětem je 14, 11, 5 let. Letos všem do 6 měsíců o rok víc.

Vaše ráno může vypadat jako špatný film a nebo veselohra.⬇️⬇️⬇️⬇️

💩Usínám úplně odrovnaná (nevím přesně proč a doufám, že v tom není nějaký vyšší záměr jako třeba nemoc o které zatím nikdo neví a tak dále) už po 21h u kluků v jejich velké posteli, kde obvykle uprostřed spí jejich starší brácha. Podotýkám, že zcela dobrovolně a naopak ve své posteli spí jen opravdu nerad. Když byl malé miminko tak chtěl svůj prostor, od jeho 4 let chce být součástí nočních tlačenic.

V noci vstávám celkem 3x. Jednou kvůli sobě, podruhé kvůli jednomu z dvojčat a po třetí kvůli druhému z dvojčat. Všichni shodně jen v jiném čase řešíme záchod. Někdo už počůrané pyžamo, což se běžně už dávno nestává, ale asi jsme přetaženi a vyšťaveni všichni.

V půl sedmé zvoní budík. Vstávám obložena kluky, kteří stále nemají náladu vstávat. Upozorňuji, prosím a nakonec vzteky řvu. Dole pouštím slíbenou záchranu dobré nálady v podobě Tlapkové patroly a jdu udělat svůj ranní rituál, abych se dostala k sobě.

Rituál mi překazil fakt, že při cestě k umyvadlu zapínám sušičku a hodlám pokračovat. Špatný zvuk mi pokračovat nedovolí a celé ráno se pak už nestačí odehrát v žádné harmonii, protože sušička je už v řadě druhý produkt, který po 7letech nepřetržité práce, odchází. 

✅♋💓Ten den usínám dobře. Kluci mají nahoře babičku na mém místě. Máme s manželem taky čas eden na druhého a po té usínáme zcela spokojeně každý ve své posteli, tedy každý na své straně.

Ráno vstávám zcela ve svém rytmu. Pouštím hudbu a miluju tu chuť a sílu druhého týdne mého Cyklu.

Vše šlape jako po drátkách, připravím vodu na čaje, tančím a cvičím pozdrav slunci a pak s chutí "skáču" pod studenou sprchu. Mažu svačiny, nechám prostor všem ať si uloví snídani a je mi dobře.

Jaký je tady rozdíl dvou po sobě jdoucích rán? Jaké z toho plyne poučení? 

Nic není navždy! Vše je jen období! Děti milujeme, i přesto, že jsou naší nedílnou součástí je nutné vymezit si svůj prostor, najít sebe a spojit se minimálně jednou nebo třeba několikrát za den sami se sebou, se svou identitou té ženy, kterou jsme když nejsme matky. Najít pak prostor a mnohdy se i přemluvit k tomu, abychom se také dokázali propojit se svým milovaným mužem. To vše totiž je nutné k tomu aby byla v tom mateřském světě rovnováha.

A kde můžeme ubrat? Třeba na internetu nebo při řešení něčeho, co je ve skutečnosti úplně mimo náš dosah. Tady a teď - nic víc.